Již sedmnáct let je Eluana Englaro v kómatu.

Možná jste slyšeli o případu italské dívky, která před sedmnácti lety upadla do kómatu. Od té doby je napojená na přístroje.

Její otec bojuje za to aby byla odpojena, protože věří, že ona by v takovém stavu nechtěla "žít", ale vatikánský ministr zdravotnictví říká:

"Přerušit umělé vyživování Eluany se rovná odporné vraždě a církev proti tomu nepřestane hlasitě protestovat... Nevím, jak jinak by se dal definovat fakt, že se někomu přestane dávat potrava."

Nepřijde mi moc humání, když ta dívka leží na posteli a vyživovací trubicí ji drží při "životě". Proč uvozovky? Je to život? Kardinál Javier Lozano Barragán říká odporná vražda. Není ale odporné udržovat takhle člověka, který si s vámi stejně nepopovídá, nepřečte si zprávy, ani vám nemůže poblahopřát k narozeninám?

Každý člověk má svoji úctu, svoji čest. Jestliže je v kómatu ze kterého není možnost návratu, nebylo by lepší takového člověka důstojně pohřbít. S úctou.

Jestli si římskokatolický kardinál myslí a říká, že je důstojné prát trubicí do bezvládného člověka, který je sám o sobě v podstatě mrtví,  výživu, je mi blbé nazývat se též římskokatolíkem. To mi ale nezabrání věřit v Ježíše a věčný život.

Církev by potřebovala větší jednotu.